Často nám lidé kladli otázku: PROČ???

By | 19 července, 2010

Dagmar Zezulová

http://sirmi.ic.cz/mini/122.gifČasto nám lidé kladli otázku: PROČ???
Pro zvědavce jsme si časem osvojili jednoduchou, rychlou a nicneříkající frázi: „Protože jsme ještě měli volné místo u stolu“ Pro ty, kdo chtějí vědět víc, píši tohle povídání. Protože máloco jde vysvětlit jednou, dvěma, nebo deseti větami.

Těch otázek, které nám lidi kladou, je mnohem víc. Některé se stereotypně opakují, a na ty e většinou nedá odpovědět jednou, dvěma, nebo deseti větami. Jen namátkou:

 

http://sirmi.ic.cz/mini/122.gifDěláte rozdíly mezi vlastními a přijatými?
Každý očekává ujištění, že ne, ale to by byla lež!!! Protože je samozřejmě děláme, MUSÍME. Děláme rozdíly i mezi vlastními dětmi, protože KAŽDÉ JE JINÉ. A naše přijaté děti mají svoje specifika, svoje potřeby, kvůli kterým prostě musíme dělat rozdíly. Kdy Vás začaly brát jako svoje rodiče? Myslím, že na to není jednoznačná odpově´D. To není okamžik, kdy si řeknete „Teď“. Je to celý proces. Každý den našeho společného života přikládáme jako kamínek do mozaiky vzájemných vztahů.

http://sirmi.ic.cz/mini/122.gifMilovali jste je od prvního okamžiku?
Nevím, možná to někdo dokáže, ale my jsme se museli nejprve „očichat“, přijmout, a pak teprve se začala rozvíjet láska. Vztah, do kterého každá strana něco přináší. Naše děti mají minulost, to je cosi navíc, s čím se prostě musíme umět vyrovnat – i když to někdy není jednoduché. Mají těžce zraněnou duši a musí s tím žít. I vy sami s tím mus íte žít!

http://sirmi.ic.cz/mini/122.gifNebojíte se špatných genů?
Naivní otázka, ale velmi častá. Nikdo z nás nemá rodokmen 1A kvality – nebo ano? Hodně záleží na dětech samých. My jim můžeme ukázat, že žít lze i jinak, než jak to znají z primárních rodin, ale rozhodnutí, co z toho si odnesou do života, to je jen na nich. Jedna z našich dívek zažila v primární rodině hlad, týrání, a sexuální obtěžování. Dlouho tím omlouvala svoje poklesky. Říkali jsme jí: „Ano, my víme, žes to měla těžké, ale to všechno je pryč a Ty máš před sebou celý život. Nikdo se Tě nebude ptát, jaké to bylo, když jsi byla malá. Všichni Tě budou hodnotit podle toho, jaká jsi teď. Prožila jsi hodně ošklivého, ale možná právě díky tomu jsi teď mnohem silnější, než jiní lidé. Možná máš něco, co můžeš ve svém životě zúročit – pochopení pro neštěstí jiných. To není málo. Jsi báječná holka a máme Tě rádi. Je nám s Tebou dobře a moc si vážíme toho, jak ses dokázala zařadit mezi ostatní děti. To každej nedokáže.


citace z Prologu knihy „Domov je místo, odkud tě nevyhodí…“

(ZEZULOVÁ Dagmar, vydavatelství V.U.G. – 1. vydání Olomouc 2006, ISBN 80-903799-0-7)

Napsat komentář