Autorské
Prezentace projektu Kinect pro handicap
V sobotu 26. listopadu jsme poprvé veřejně prezentovali náš projekt Kinect pro handicap. Spojili jsme to se zábavným odpolednem pro děti i dospělé.
Myslím, že se nám to povedlo – ostatně posuďte z fotek.
O ztrátě křídel…
Konec školního roku. Konec domácí školy, hudebky, nestíhání, lítaček…. Konec učení a začátek balení dětí na tábory a jiné akce. A konečně také dlouho plánovaný úklid sklepů, k němuž jsem donutila alespoň své dvě nejstarší dcery. Stav, do jakého dokázaly sklepy za ten rok dostat, se vymyká jakémukoli slušnému a publikovatelnému popisu. Zase je pravda, že se našla řada dlouho postrádaných věcí i věcí, které jsme už dávno pokládaly za ztracené.
Krabice ničeho
Je neděle ráno. Děti ještě spí. Sedím v kuchyni, piju horkou kávu a v duchu si plánuji co dnes všechno udělám. Ostatně takhle začínám skoro každý den, velké plány a přání. Číst dál »
Příběh naší Petrušky, kterou jsme přijali do pěstounské péče.
Petruška měla při přijetí 17 měsíců a o jejím postižení jsme nic netušili. Ve třech letech již měla potvrzenou diagnózu dětského autismus středně těžké symptomatiky a k tomu střední mentální retardaci (nízkofunkční autismus). Je pasivní až uzavřený typ autisty. Nyní má 8 roků a její chování je na úrovni ani ne dvouletého dítěte. Minulý rok nastoupila povinnou školní docházku. Je integrovaná v praktické škole s asistentem pedagoga a učí se podle inviduálního vzdělávacího plánu pro pomocné školy. Číst dál »
Kdo přijme jedno takové dítě…
Konference IFCO ***
Rodiny, které mají srdce plné lásky a dokážou ji nabídnout i potřebným…
Přesně takové rodiny- nebo jejich zástupci se sešli v Brně na BIGY v rámci Visegrádské konference pěstounské péče. Číst dál »
Setkání u kulatého stolu
Čtvrtého listopadu jsme se s Editou účastnily Besedy u kulatého stolu, které pořádá Sdružení pěstounských rodin v Brně. Hostem byl MUDr. Robert Kulísek, Ph.Dr., dětský psychiatr. Téma: Včasné rozpoznání příznaků duševní poruchy dítěte. Číst dál »
Možná…..
Možná jsem mohla být výborná tlumočnice nebo překladatelka. Možná jsem mohla být dobrá učitelka. Možná jsem mohla být spolehlivá pracovnice na ambasádě, či velmi podprůměrná lékárnice. Možná jsem mohla být dobrá psycholožka.
To všechno jsou zaměstnání, která jsem v životě dělala či mohla dělat. V některých jsem byla nebo mohla být dobrá, v jiných bych dobrá nikdy nebyla. Všechna by byla pravděpodobně společensky prestižnější než to, co dělám teď.
Intuitivní rodičovství
Intuitivní rodičovství = špičková choreografie tanečního páru.
Žádný test, dotazník či rozhovor neodhalí tyto vychovatelské dovednosti rodičů, které z jejich péče o dítě dělají za příznivýc h okolností spíše radostné umění než namáhavé řemeslo. Nejen dítě ale i rodiče jsou v určitém smyslu pravděpodobně předprogramováni. Toto chování je nám víceméně dáno. Číst dál »
Děti v pěstounské péči a peníze – aneb proč se občas směju
Než jsem se rozhodla začít se „válet“ doma a nechat se živit svými dětmi v PP, prošla jsem několika zaměstnáními.
Pracovala jsem jako lektorka pro jazykovou školu. Pravda, bylo to náročné – přes den jsem cestovala po pražských firmách a nutila angličtinu do hlav přetížených, otrávených a povýšených mladých manažerů. ALE – přišla jsem domů a měla jsem padla. Nevečeřela jsem v půl dvanácté něco, co předtím už tři hodiny stydlo na kuchyňské lince. Nepila jsem odpoledne kafe, které jsem si nestihla vypít od rána (tu chvilku na kafe jsem si tehdy vždycky mezi dvěma vyučovacími hodinami našla). Měla jsem regulérní přestávku na oběd. Číst dál »
